Sen První

Stojím v nějaké místnosti. Vůbec ji nepoznávám, ale vypadá tu to jak nějaká scéna z romantického filmu. Na zemi je nejspíš plovoucí podlaha. Na zdích jsou místo tapet nějakou technikou, která jde mimo mě, přidělány koberce. Jsou pomerančové barvy a tak hebké. Stojím u okna a naproti mě jsou obrovské dveře, dřevěné překrásně zdobené a tak mohutné. Na pravo od nich stojí krb, plápolá v něm oheň. Cítím to teplo, které od něj sálá. Před ním je natažen koberec, ani velký ani malý, tak akorát, aby se na něj natáhli dvě osoby.Vedle koberce a krbu stojí u stěny malý stolek. Jsou na něm dvě skleničky a láhev od vína. Rozhlížím se.

Ta místnost je tak velká. Oči se mi zastaví u velké postele, která se nachází ve druhé části pokoje. Je to nádherná, úžasná, velká postel s nebesy, červeným povlečením a spoustou malých polštářků. Jdu k ní. Je to vážně nádherné, kolem postele je zapálena spousta svíček. Kdybych je chtěla spočítat, nejspíš se upočítám. Páni to je krása, po posteli jsou rozházené lístky bílé růže. A najednou vidím i tu cestičku, která vede od krbu. Cestičku z bílých okvětních lístků růží. Jdu po ní až ke krbu. Na koberci leží dvě bílé, překřížené růže. To je jak z nějakého filmu, takového toho z doby Ludvíka XIV. Vážně, vše je tak překrásné a je tu takové teplo.

Otvírají se dveře, rychle se vracím zpět k oknu, ani nevím proč! Je večer, všude je přítmí... Jen záře svíček a ohně v krbu trochu osvětlují pokoj. Sem netrpělivá, kdo to asi je? Ze dveří přichází postava, už je skoro na světle. Uleví se mi, stojíš v nich ty, kluk, do kterého sem se zamilovala na zastávce! Zastavíš se a prohlížíš si to tu. Nemůžu od tebe odtrhnout oči, je to trošku trapný, ale vypadáš tak dobře. Máš na sobě koženou bundu, nesmírně ti sluší, jde ti k tvým nagelovaným vlasům. Ale pořád ještě nevypadáš jak namyšlenej šampónek spíš trochu drsně!!! Ale jsi k sežrání, to ti ovšem nepovím! Řeknu jen, že vypadáš dobře. Jako by tě to vytrhlo z prohlížení a jako by sis až teď všiml, že je v místnosti i někdo jiný než ty. Usměješ se a začneš si mě prohlížet. Celou dobu tě upřeně sleduji. Tak úpěnlivě si mě prohlížíš, jako by si potřeboval vidět každý detail. Najednou si všimneš mýho pohledu, trošku sebou trhneš a rychle uhneš pohledem. Ale ne, co to vidím, trošku červenáš. Potěší mě, jak se to snažíš zakrýt rozlížením po pokoji. Odvětíš mi, že taky vypadám dobře. Na čež se na tebe znovu usměji. A až teď mi to dojde, no jo, ale co mám vlastně na sobě? Samou krásou pokoje mě ani nenapadlo o tom přemýšlet. Rozhlédnu se po pokoji, vidím zrcadlo. Ještě se na tebe usměji a pak jdu k němu.

Páni, skoro se mi zastaví dech tou nádherou. Vypadám jak gotická princezna. Skoro tomu až nevěřím. Jsem oblečená v rudě červeném korzetu s černou krajkou a spodní část mého oblečení představuje černá, dlouhá, široká sukně s rudými kvítky. Vypadá to nádherně. Vážně si připadám jako princezna. Teď si všimnu v zrcadle tvýho pohledu. To si mě prohlížíš i zezadu? Vlastně... příjde mi to roztomilí, ale i přesto se musím otočit a podívat se, na co se tak upřeně díváš! Už vím, šněrování korzetu. Teď upřímně lituji toho, kdo to vázal! Otočím se zpět k zrcadlu, zády k tobě a sáhnu na látku té překrásné sukně. "Je tak jemná" řeknu nahlas. "Ukaž" povíš a smělým krokem se ke mě ze zadu blížíš. Stojíš za mnou, si tak blízko a dotýkáš se látky té sukně. Z dálky to vypadá, jako by si mě ze zadu objímal. Napůl se mi to "objetí" moc líbí, ale na druhou stranu se cítím trošku nesvá. Ze tvé blízkosti mi běhá mráz po zádech, ale je to příjemný pocit. Co asi uděláš dál? Cítíš stejný napětí? Děláš to úmyslně? Tohle se mi honí hlavou. Najednou ustoupím, nechci, aby si to měl tak lehké, aby si mě tak lehce vyvedl z míry. Jdu pomalu ke krbu. Cítím tvůj pohled, jak sleduješ každý můj krok. Schválně pohupuji boky, líbí se mi provokovat tě! Napadne tě, že se pohybuji jako víla a taky mi to povíš. Z mé strany na to není žádna reakce. Dojdu ke stolku a zeptám se tě jestli si dáš víno, kývneš. Tak tě vybídnu, aby si jej rozdělal... ochotně to uděláš, dokonce oběma naleješ do přichystaných skleniček. Mělo by mi vrtat hlavou kdo je nachystal, ale nevrtá. Začneme si povídat a mluvíme celé hodiny, pak najednou hovor ustane.

Mlčky vstanu a jdu si sednout na koberec ke krbu. Před tím, než na něj vstoupím, si zuji boty. Je hebký, je to jako jít bosá hustou, letní trávou. Posadím se, koukám do ohně a užívám si to úžasné teplo. Vstaneš také, jdeš na druhou stranu koberce, jsou tam ty dvě překřížené růže... jednu zvedneš a dáš mi ji. Poděkuji ti milým úsměvem. Sedneš si těsně vedle mě a díváš se se mnou do ohně. Po chvíli úžasného pohledu do plamenů se natáhneš i pro tu druhou růži. Čekám, že i tu mi věnuješ, ale ono nic. Tak si na koberci lehnu na bok a opět se mlčky zahledím. Najednou cítím na krku jemné šimrání. Otočím se a vídím, že mě hladíš tou růží. Nechám si to svádění líbit, prožívám každý dotek, každé její pohlazení. Sjíždíš jí od krků až k dekoltu, pomalu, jako by si mě chtěl ještě více napínat. Nakloníš se ke mě a začneš mě s ní hladit po obličeji, zavřu oči. Najednou mě začneš líbat. A pak se odtáhneš, čekáš co udělám, jak zareaguji. Neudělám nic, nepřiblížím se a nezačnu tě líbat. Chci tě napínat, aspoň chvíli. Posadím se. Zklamaně si lehneš na bok, ale směrem ode mě, na druhou stranu koberce. Vzdáváš to brzy, pomyslím si. Chvíli ještě jen tak mlčky sedíme a pozorujeme oheň. Vsadila bych se, že přemýšlíš o tom, co bylo špatně, proč sem nezareagovala, nic neudělala, nenaznačila.

Natáhnu se pro svoji růži. Sednu si ti přímo do výhledu. Tváříš se překvapeně. Ale když vidíš růži, usměješ se. Začínám tě ní hladit po obličeji. Zavíráš oči, líbí se ti to, vidím to na tobě. Začnu tě líbat. Pořád máš na sobě tu bundu. Položím na chvíli růži, mám nutkání vše z tebe strhat, ale ovládnu se. Pomalu ti ji rozepívám a zdělávám. Opět tě začínám hladit růží, tentokrát po rukou, po těch krásných silných rukou. Po chvíli ti zdělávám i triko a růží se dotýkám tvého hrudníku, vidím jak moc si to užíváš. Opět dojde k polibkům... tentokrát vášnivějším a žhavějším než před tím... na rty, na hrudník. Už to není jen svádění z mé strany, teď je to vzájemné, vzájemné polibky, doteky. Mazlíme se, všude vevzduchu je vášeň a napětí. Pomalu mi rozvazuješ korzet. Chvíli to trvá, ale nakonec se ti to podaří celé rozšněrovat. Sundáš mi jej a přitom mě líbáš na krku. S každým polibkem sjíždíš níž a níž.

Najednou se probudím. Né!!! Co je? To byl jen sen? Bylo to tak živé!! A musela sem se probudit zrovna teď!!! Kéž bych spala ještě alespoň chvíli. Co by se stalo dál? A co se asi zdálo jemu!? Byla by sranda kdyby to samý!! Dalo by se to lehce zjistit...

Pokračování příště...